Odborný výzkum naznačuje, že terapie prostřednictvím molekulárního vodíku může pomoci v boji proti deseti nejčastějším smrtelným onemocněním uvedeným v seznamu amerického Centra pro kontrolu nemocí.

Molekulární vodíková terapie je nový, ale veřejnosti málo známý přístup k léčbě lidských onemocnění. Informuje o tom mimo jiné Molekulárně vodíkový institut (MHI), vědecky založený neziskový subjekt, který zveřejňuje informace o všech aspektech vodíkové terapie.

Odborný výzkum, který MHI cituje, naznačuje, že molekulární vodíková terapie může pomoci v boji proti 10 nejčastějším smrtelným chorobám uvedeným v seznamu amerického Centra pro kontrolu nemocí a že má terapeutický potenciál u více než 170 modelů lidských/zvířecích chorob ve všech orgánech v těle a bez chronických toxických vedlejších účinků. Vodíková terapie je certifikována jako bezpečná americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv.

Mezi onemocnění, u nichž se uvádí, že jim terapie molekulárním vodíkem prospívá, patří metabolický syndrom, diabetes, vysoký cholesterol, Parkinsonova choroba, revmatoidní artritida, hepatitida typu B, hojení ran, zotavení po radioterapii, kognitivní poruchy, sportovní výkonnost a další.

Vodík a helium byly první dva prvky, které vznikly při velkém třesku před přibližně 14 miliardami let. Vodík je pro člověka jedinečně důležitý. Naše Slunce je v podstatě obrovská koule vodíku, která prochází fúzí za vzniku helia a vyzařuje energii, která je jediným vnějším zdrojem energie pro Zemi, bez níž by život nebyl možný.

Výhoda molekul vodíku – jsou nejmenší

Protože molekuly vodíku jsou v přírodě nejmenší a nepolární, rychle pronikají do tělesných buněk a snadno se přesouvají přes membrány do subbuněčných prostor, kde uplatňují své účinky.

Jak molekulární vodík prospívá? Z mnoha zmiňovaných účinků se největší pozornosti dostává jeho úloze selektivního antioxidantu – zmírňuje takzvaný oxidační stres.

Co si pod tím představit? Když se molekula rozbije takovým způsobem, že vzniklé fragmenty mají ve svých vnějších drahách nespárované elektrony, nazývají se tyto fragmenty volné radikály. Volné radikály jsou extrémně reaktivní. Dokážou nevybíravě reagovat s jinými životně důležitými molekulami (proteiny, lipidy, nukleovými kyselinami) a narušovat buněčnou strukturu a funkci.

Energie nezbytná pro chod našich buněk vzniká rozkladem potravin (především cukrů) za přítomnosti kyslíku. Při tomto procesu nevyhnutelně vznikají volné radikály, tzv. reaktivní formy kyslíku (ROS) a reaktivní formy dusíku (RNS). Buňka má však mechanismy, které tyto normálně vznikající ROS/RNS kontrolují - ve skutečnosti jsou právě tyto volné radikály pro správnou regulaci buňky nezbytné. Pokud však ROS/RNS vznikají v nadměrném množství, např. v důsledku kouření, požití škodlivin, nadměrného množství alkoholu atd., jsou pro buňku nebezpečné a způsobují oxidační stres, který může iniciovat onemocnění, např. rakovinu.

Přitom dosavadní výzkumy naznačují, že molekulární vodíková terapie může neutralizovat nebezpečné R0S/RNS, zatímco užitečné ROS/RNS ponechává na pokoji.

Pokud i vy chcete vyzkoušet přelomové účinky molekulárního vodíku na svůj organismus, vyberte si některý z produktů, které jsou exkluzivně k dispozici na webu H2world.store. Najdete tam také H2 PREMIUM Vodíkovou vodu - první českou balenou vodíkovou vodu s mimořádně vysokou dávku molekulárního vodíku.

Zdroj – irishtimes.com